K. Horneyová, E.P. Fromm, H.S. Sullivan
29. 1. 2011
Karen Horneyová (16. září1885Hamburk, Německo - 4. prosince1952New York, stát New York) byla americkápsycholožka a psychiatrička německého původu. Je spolu s Erichem Frommem a H. S. Sullivanem představitelkou neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, vzdalující se od biologického determinismu klasické psychoanalýzy. Podle kulturní psychoanalýzy nemají na lidské chování nejzásadnější vliv pudové tendence člověka, ale sociální faktory prostředí. Spoluzaložila Americký institut psychoanalýzy.
Karen Horneyová vystudovala v Německumedicínu, ale v roce 1932 emigrovala do USA. Vstoupila do Psychoanalytického institutu, ale protože se čím dál víc odkláněla od klasické psychoanalýzy, dostávala se do sporu s kolegy. V roce 1941 z Institutu Horneyová odešla a založila Asociaci pro rozvoj psychoanalýzy, jejímiž členy byli také Erich Fromm a H. S. Sullivan.
S klasickou psychoanalýzou souhlasila pouze v tom, že rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti mají zážitky z dětství. Podle Horneyové se dítě rodí do světa plného problémů. Je-li dítě v rodině často vystaveno vlivům neurotických problémů členů rodiny; jsou-li rodiče panovační, přehnaně opatrující, nadržují – li sourozencům, cítí se nejisté a zranitelné – přemáhá ho tzv. základní úzkost – pocit osamocenosti a bezmocnosti v nepřátelském světě. Dítě si proti této základní úzkosti vytváří obranu (obranné mechanismy), která má podobu určitého přístupu k okolnímu světu a k ostatním lidem. Tato přístup přetrvává až do dospělosti. Jako o neurotickém postoji o něm mluvíme ve chvíli, kdy jeden z tzv. pohybů ve vztahu k lidem výrazně převažuje, stává se strnulým a rigidním.
Existují 3 typy neurotického postoje neboli pohybů:
- Pohyb k lidem – vzniká z předpokladu, že druzí poskytnou člověku pomoc a ochranu, když se jim podrobí. Neurotik tohoto typu se snaží přiřadit k nejsilnějšímu jedinci. Lásku si snaží zasloužit oddaným sloužením partnerovi. Toto mnohdy vede až k sebeobětování nebo sebezničení.
- Pohyb proti lidem – předpoklad, že mocnému se nikdo neodváží ubližovat. Příčinou tohoto postoje není síla, ale úzkost a strach. Takový neurotik si myslí, že svět je jen nepřátelský a podle toho se musíme chovat. Neurotik se obává, že bude oklamán nebo vykořisťován, na druhou stranu mu působí potěšení činit toto druhým, protože moc a majetek jsou podle něj cestou k tomu, jak se ubránit světu.
- Pohyb od lidí – neurotik vyhledává fyzickou i duševní samotu. Chce zůstat stranou, protože lidé jsou podle něj příčina všech problémů. Věnuje se knihám, umění a nezapojuje se do sociálního života. Rezignuje na mezilidské vztahy, protože jsou pro něho nebezpečné a ohrožující.
Horneyová ostře kritizovala Freudovy názory na vývoj děvčete a psychologiiženy. Tím se stala jednou ze zakladatelek feministicképsychologie.
- že kritickým momentem ve vývoji dívek je zjištění, že nemají penis
- že mateřství je pouhou kompenzací za závidění penisu (tvrdila, že mateřství může být znak biologické nadřazenosti žen nad muži)
Erich Fromm (23. března1900Frankfurt nad Mohanem, Německo – 18. března1980Locarno, Švýcarsko) byl německý a americkýpsycholog a humanistickýfilosof a sociolog. Představitel neofreudismu a západního marxismu. Pokoušel se spojit myšlenky těchto dvou směrů do jednoho systému, takže se jeho teorie soustředí především na sociokulturní vlivy působící na člověka.
Fromm je také jedním ze zakladatelům neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, která psychoanalýzu interpretovala spíše sociálně a kulturně než biologicky.
Erich Fromm pocházel z religiózní židovské rodiny a původně se chtěl stát rabínem. Po dvou semestrech práv ve Frankfurtu studoval sociologii v Heidelbergu, kde promoval roku 1922 u Alfreda Webera. Roku 1926 se oženil s psychoanalytičkou Friedou Reichmann a sám se začal Freudověpsychoanalýze věnovat; roku 1929 je již v Berlíně známým psychoanalytikem. V té době manželé Frommovi opustili ortodoxní judaismus.
Neopsychoanalýza (neoanalýza, neofreudizmus) je psychoanalýza, ktorá odmieta inštinktívne a biologické základy klasickej psychoanalýzy a hľadá zdroj konfliktov v sociálnej sfére, v raných detských zážitkoch i v strete jedinec s požiadavkami kultúry. Väčšinou zostáva pri metóde volnych asociácií.
Ide o smer súčasnej filozofie a psychológie, ktorý sa rozšíril najmä v USA od konca 30-tych rokov 20. storočia na báze zjednotenia psychoanalýzy a amerických sociologických a etnologických teórií (najmä kultúrnej antropológie).
Neopsychoanalýza nepredstavuje nejaký jednotný smer myslenia a ani nedopracúva štruktúru psychoanalytickej teórie. Väčšina autorov vychádza z uznania nevedomej regulácie, správanie bez ohľadu na závažnosť, akú mu pripisujú. Význam sexuality, teórie libida nie je chápaný tak ortodoxne. Základnou myšlienkou je princíp sociálneho determinizmu (Erich Fromm) alebo princíp kultúrneho determinizmu (A. Kardiner), ktorý na rozdiel od Freudovho biologizmu vychádza z osobnosti. Ťažisko pozornosti sa z vnútropsychických procesov prenáša interpersonálne vzťahy
Frommovy teorie
Fromm opustil Freudův biologismus a přiblížil se antropologickému psychologismu a částečně existencialismu. Ve snaze vytvořit syntetickou koncepci osobnosti se věnoval hlavně mechanismům vzájemného působení psychiky a společenských činitelů v procesu formování osobnosti. Spojitost mezi psychikou jedince a sociální strukturou vyjádřil koncepcí sociálního charakteru, jehož podstatou jsou prý způsoby, kterými se člověk vztahuje k okolnímu světu. Toto vztahování probíhá ve dvou liniích:
- asimilace – získávání a osvojení věcí.
- socializace – vytváření vztahů k lidem a k sobě samému
Poruchy asimilace se projevují jako tyto neproduktivní charaktery:
- receptivní orientace: konzumní, zájmy a přání určovány zvnějšku
- vykořisťovatelská orientace: egoismus, ostatní lidi vnímám jako prostředek dosáhnutí svého cíle
- tržní orientace: rozvíjím své vlastnosti, které jsou ekonomicky využitelné, své okolí i sám sebe posuzuji jen z hlediska tržní hodnoty
- hromadivá orientace: obklopuji se věcmi, abych se cítil bezpečně, hromadění majetku, citů apod.
Proti těmto typům charakteru stavěl produktivní orientaci umožňující tvůrčí práci, zralou lásku a rozumné myšlení. Člověk tohoto charakteru je kreativní, harmonicky využívá své schopnosti a talent v interakci k okolí.
Poruchy asimilace podle Fromma vznikají tím, že člověk v konfliktu mezi vládnoucími normami a individuálními snahami „vytěsňuje“ emoce strachu jako neslučitelné rysy do nevědomí, čímž vznikají různé formy „sebeodcizení“ člověka, které jsou obzvlášť časté v západní společnosti s její odcizenou výrobou a konzumní společností. Kapitalismus kritizoval jako „nemocnou iracionální společnost“, proti níž stavěl z pozic nadtřídního humanismu projekt „zdravé společnosti“, kterou si představoval podobně jako Adler svou vizi společnosti jako spolupracujícího společenství. Navrhoval převýchovu amerického národa pomocí „sociální terapie“.
Dalším důležitým tématem Frommových děl je cesta lidstva ke svobodě a unikání před touto svobodou. Jednou z forem úniku před svobodou jsou autoritářské tendence – snaha o ovládání druhých lidí (ve Frommově terminologii sadismus), nebo naopak podrobování se (masochismus).
Na rozdíl od Freuda nepovažoval pud smrti za přirozený. Nekrofilii chápe jako patologický fenomén, který vzniká, když je narušená biofilie (= láska k životu). Nekrofil miluje vše, co neroste, je mechanické a neživé. Nekrofilie se projevuje ničením životního prostředí a fascinací vraždami a neštěstími různého druhu. Psychoanalýzu a na ní navazující terapie chápe jako pokus pomoci pacientovi, aby získal či obnovil schopnost milovat.
Harry Stack Sullivan
Harry Stack Sullivan (21. února1892 - 15. ledna1949) byl americký psychiatr a psycholog. Spolu s Karen Horneyovou představitelem neopsychoanalýzy v proudu tzv. kulturní psychoanalýzy.
Rozhodující význam v mentálním vývoji je přikládán mezilidským vztahům v dětství, společenským podmínkám a tlakům. Tento směr charakterizuje odklon od původního biologismu, namísto něho se kulturní psychoanalýza soustředí spíše na sociokulturní vlivy působící na člověka. Proto také bývá někdy označována jako humanistickápsychoanalýza.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
